Stálost, vytrvalost a neohroženost politická jsou vlastnosti, které nevyhnutelně národ mít musí, chce–li upevniti svoje práva a svou svobodu. Bohužel, ale těchto vlastností ještě zřídka nalézáme.

Jak mnohý mezi přáteli svými aneb někde v hostinci, aneb, jak říkáme za větrem až přespříliš zuřivý a radikální člověk, svěsí hlavu, ohne hřbet a poníží svou mysl, jakmile s úřady co činiti má, jakmile strana jemu ve smýšlení politickém protivná zvítězí a své odpůrce ustrašovat a pronásledovat počíná.

Jak mnohý, jenž v minulém roce bouřlivým svým radikalismem až všechno děsil, jemužto tenkrát všeho bylo málo, jemuž celý svět zdál se býti neliberální a reakcionářský, jak mnohý, pravím úhlavní radikalista z minulého roku obchází nyní s kloboukem v ruce jako zmoklá slepice v ustavičných úzkostech, aby si někdo nevzpomněl na jeho loňskou zuřivost.

Že jsou vůbec lidé beze všeho mravního charakteru, kteří vždy jen s tou stranou drží, která vyhrává, kteří se tedy i loni beze všeho přesvědčení a bez mravního pudu k liberální straně přidali, domýšlejíce se, že musí zvítězit a že pak při tom i oni uloví lecjaký výnosný úřad nebo něco podobného.

Takoví lidé budou dnes sloužit absolutní vládě za denuncianty (udavače) a za biřice a zítra, kdyby se věci obrátily, budou své nejpoctivější spoluobčany věšet na lucerny a připravovat pod gilotinu, vždy ale budou vyhledávat beze vší svědomitosti jen svého špinavého zisku.

My však zde chceme jednati o poctivých ale slabých lidech, a o příčině, proč oni jsou nestálí a lehce zastrašitelí ve svém politickém smýšlení. Příčina toho je neurčitost a nejasnost jejich politického smýšlení.

Puzeni jsouce jenom okamžitým citem a neurčitým nadšením, nedovedli si ještě utvořiti v hlavě pevný systém politických zásad a proto kolikrát jim v nadšení přeskočí několik koleček a hodiny jejich politického smýšlení hrozně hřmotí, najednou ale zase bez pohnutí státi zůstanou.

Právě proto že se jejich smýšlení politické nezakládá na dobře promyšlených a ustálených zásadách, lehce se zaleknou a netroufají si to, co skutečně smýšlí, vždy tak činem vyznati, oni mají jen jakousi sváteční politiku mezi přáteli a při sklenici, ale všude ve skutečném životě jenom všední.

Když slunce svítí liberální straně, poletují jako motýlkové v nejpestřejším barevném blesku: když se ale obzor zahalí mraky a od daleka bručí vládní hrom, již hned zalézají jako červíkové do svých dírek.

Mužové ale, kteří dle pevných zásad smýšlí, kteří si utvořili pevná nezrušitelná pravidla v politice, přes které nikdy ani nepřeskočí ani nepodlezou, takoví dovedou v čas přílišné politické bujnosti odporovat přemrštěncům, a nedbajíce na žádné, jejich, že při tom často utrží nezasloužené nadávky, umějí ochladiti jejich přílišnou zapálenost a uchrání tím kolikráte vlast od velikého neštěstí. Za to ale se také nebojí v zarmoucených dobách politické sklíčenosti povznésti neohroženě hlasu svého proti škůdcům a nepřátelům svobody.

V politice musí každý napřed sám se sebou a se svým svědomím býti urovnán a přesvědčen, že nic nespravedlivého a nic škodlivého pro vlast nežádá, pak ale, když jednou tohoto přesvědčení nabyl, nesmí se také báti a ostýchati, toto své přesvědčení jakožto věc dovolenou a poctivou všude a před každým a buď si to císař sám vysloviti a zastávati. Jen takovým způsobem může opravdu svoboda pravá vzniknout a pro budoucnost se ustálit.